Ema Rose | Bezlepková laboratoř

Bezlepkova-laborator-Celiakie-naucila-NE-01

Celiakie mě naučila říkat ne

Neberme celiakii jako velkou nespravedlnost života. Není to náhoda, není to omyl. Nevytáhli jsme si černého Petra. Život dobře ví, proč si vybral zrovna nás...

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč máte celiakii? Proč zrovna Vy? K čemu ji potřebujete? Jaké výhody Vám přináší?

Vždycky říkám, že svou celiakii vnímám jako dar. Obrátila můj život k lepšímu. Přivedla mě na cestu zdravého životního stylu a spokojeného života. To má ve výsledku pozitivní vliv nejen na mě, ale na všechny v mé blízkosti, kteří se chtějí nechat inspirovat…celou blízkou rodinu.

Tělo volalo po pozornosti, které se mu nedostávalo. Bylo smutné, nespokojené. Spousta lidí je odpojena od svého těla, nevnímají se jako celek. A celiakie si tu pozornost sakra vyžádá a vynutí. Hlavně na začátku, kdy je pro nás vše nové a učíme se najít novou rovnováhu každodenního fungování. V prvních týdnech hledáme tu nejzákladnější a nejskromnější rovnováhu a to, jak se nezbláznit a přitom se alespoň trochu chutně najíst.

Jaké benefity může přinést nemoc

Nedávno jsem poslouchala rozhovor Jaroslava Duška s Janem Vojáčkem. Mluvili o tom, že nemoc přichází, aby přinesla člověku výhody. Tuto myšlenku jsem slyšela už několikrát, ale nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad ní v souvislosti s mým stravovacím omezením. Možná proto, že celiakii nevnímám jako nemoc a teď už ji vnímám i jako zcela přirozenou součást mého života.

Přemýšlela jsem o tom. Pár dní jsem nemohla přijít na žádnou výhodu, které bych využívala díky celiakii a kterou bych bez celiakie neměla. Jo, změnili jsme od základů přístup k životu, měli syna v domácím vzdělávání, prodali dům a koupili obytňák, cestujeme za teplem v zimě, ale nemyslím si, že to jsou výhody, které by mi přinesla právě celiakie. Prostě jsem pořád necítila, že to je to ono. Vím, že to jsou věci, které se změnily díky dětem. To je ale jiný příběh 🙂

Díky celiakii jsem se naučila říkat ne

Mám zkušenost, že když má člověk otázku – a nemusí ji ani vyslovit nahlas – odpověď dříve nebo později přijde. Někdy to trvá i několik let. Tady to bylo jen pár dní. Najednou mi to došlo! Díky celiakii jsem se naučila říkat ne. Nikdy jsem to neuměla. Byla jsem vychovávaná v modu hodné holčičky, takže i když jsem mnohokrát vnitřně cítila, že něco nechci, stejně jsem nahlas řekla ano, vyhověla jsem. Chtěla jsem se zavděčit. Nechtěla jsem, aby se na mě někdo zlobil. Vyrostla jsem v tom, že když jsem chtěla něco dělala tak, jak JÁ jsem cítila, byl mi nucen názor někoho jiného jako ta svatá a jediná pravda.

Tenkrát jsem nevěděla nic o nějakém vnitřním světě a že každému vyhovuje něco jiného. A že je to tak v pořádku. Uvěřila jsem v černobílý svět. Zapomněla jsem sama na sebe. Na své pocity, protože ty přece nejsou ty pravé, důležité. Vždy jsem si ale tajně přála umět říct ne. Říct svůj názor. Když toho byl někdo schopen, fascinovalo mě, s jakou samozřejmostí a přirozeností to dělá. A právě nutnost jíst bez lepku mi dala skvělou příležitost se to naučit. Říct NE v restauraci, kde byla v lístku lepková jídla a vznést svůj požadavek. Jak já to potřebuji. Říct NE nedělnímu koláči u babičky. Bezlepkovému řízku, který byl smažen ve stejném oleji jako ty lepkové…

Bezlepkova-laborator-Celiakie-naucila-NE-02

Dnes už mi většinou nedělá problém:

postavit se sama za sebe i v situacích, které s bzl stravováním nemají nic společného – u lékaře, na úřadu, ale i třeba před někým, kdo se ke mně nechová mile.

A co Vy? Jakou výhodu přinesla celiakie Vám? Přijdete na to?

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru