Ema Rose | Bezlepková laboratoř

Bezlepkova-laborator-Lek-na-celiakii-01

Hledáte lék na celiakii?

Kdyby existoval lék na celiakii, brali byste to? Vzít si malou pilulku a žít život jako dřív – bez toho „otravného každodenního omezení“. Jít do pekárny a bez obav si pochutnat na křupavém vypečeném rohlíku. Já tedy už ne…

Podle mého názoru je to taková smlouva s ďáblem na dobu určitou. Léky jsou zátěž pro tělo a dřív nebo později se jejich dlouhodobé užívání projeví nežádoucími účinky. Jsem ráda, že na tuto „nemoc“ neexistuje lék.

Celiakie je mou součástí. Jsem to prostě já. Nechci dělat, že neexistuje. Znamenalo by to, že se nepřijímám taková jaká jsem. Nepřijetí a nespokojenost sama se sebou tělo vnímá. Je to jako bych nosila modré kontaktní čočky, protože bych neměla ráda své hnědé oči. Jako bych si nechala zvětšit prsa, zmenšit zadek. Už bych to prostě nebyla já.

Celiakie jako dar

Díky celiakii jsem navštívila spoustu míst, dá se říct, že díky ní jako rodina i cestujeme. Díky celiakii jsme rádi spolu. Kdybych jí neměla všude s sebou, neměli bychom motivaci vyhledávat kdekoli, kam se vrtneme, tu nejlepší kavárnu nebo bistro. Jakmile se nám podaří v místě najít podnik, který nějakou bezlepkovou nabídku má, bývá to automaticky ten nejlepší v okolí. Vážně! Příjemné prostředí, lidé i skvělé jídlo a pití.

Moje celiakie stojí za radikální změnou životního stylu i vnitřního nastavení nejen mě, ale i celé naší nejbližší rodiny. Dlouho jsme řešili, co je příčinou toho, že se nám nedaří počít druhé dítě. Když jsme se konečně dobrali skutečnosti, že na vině je právě lepek, hádejte co (po přirozeném prvotním šoku) nastalo? Radost! Totální úleva! Protože konečně víme, netápeme, můžeme to řešit a jít k cíli. Byl to dar a tak se na to dívám dodnes – právě pozitivní mindset je ten vzývaný lék na celiakii.

Regál s bezlepkovými (p)otravinami

Moje první kroky v obchodě vedly logicky k regálu označenému škrtnutým klasem. Juchů! Ano, ceny vyšší, to ne že ne, ale nabídka pestrá – sušenky, chleba, bagetky, mouky na pečení a jejich směsi. Všechno, co jsem hrozně „potřebovala“ k životu, abych měla pocit, že se nic nemění a můžu zůstat „sama sebou“.

Trvalo to dlouho, několik let. Cpala jsem se vesele škroby, zahušťovadly a éčky, protože ten klas tam přeci byl, tak je to pro mě prospěšné a zdravé. No ne? Krevní testy byly OK, na papíře jsem byla v pořádku. Proč ale trvala moje vnitřní nespokojenost, dokonce přibývání na váze, psychická nepohoda – to mi lékaři říct nikdy nedokázali.

Je ze mě šťastný celiak

Dnes tyhle regály míjím úplně bez povšimnutí. Není tam nic, co bych chtěla jíst. Ve skutečnosti jsou obchody plné přirozeně bezlepkových potravin s mnohem vyšší kvalitou a výživovou hodnotou, než jsou právě výrobky určené primárně pro nás celiaky. Chléb vůbec nekupuji, peču si vlastní. Stejně tak bábovky, Vánoční cukroví, koláče, sušenky. V kuchyni používám zdravější náhrady cukru, mouky i většinu všech ostatních surovin v BIO kvalitě – žiju heslem: „Jen to nejlepší je pro mě dost dobré.“

Přála bych všem , kteří se právě teď nacházejí v temném údolí, jímž jsem si nutně prošla i já, aby pochopili. Aby znovu našli radost a svobodu v jídle bez ohledu na to, jaké mají potravinové omezení. Aby se nenechali – jako kdysi já – omámit hezkými obaly se spásným logem „bez lepku“. Jde to, já jsem toho živým důkazem. Bezlepková strava může být pestrá, plná výživově hodnotných surovin a hlavně chutná, lahodná, skvělá! Pojďte se mnou touhle cestou a buďte zdraví a šťastní celiaci.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru