Ema Rose | Bezlepková laboratoř

ema-rose-01-logo
Menu
Facebook

...šťastná a svobodná žena.

Je to tak – návaly, migrény, zažívací potíže, alergie, chřipková a jiná onemocnění se mě netýkají. Jím tak, abych se cítila nasycená a vyživená zároveň. Náhražky, umělá dochucovadla a plnidla pro mě neexistují. Žiju SVOBODU V JÍDLE!

Ema-02-emarose

Spokojenou ženou jsem se nenarodila - musela jsem se jí stát

V roce 2009 mi byla diagnostikována celiakie – nesnášenlivost lepku. Právě tu dnes s odstupem času beru jako velký životní dar. Až díky ní jsem začala skutečně vnímat potřeby svého těla i duše nejen v jídle, ale i v přístupu sama k sobě.

Toto onemocnění se u mě – na rozdíl od mnoha celiaků – nijak viditelně neprojevovalo. Bylo mi objeveno náhodou, když jsem nemohla podruhé otěhotnět a 2x jsem potratila. Jednou ve 3. měsíci, podruhé ihned na začátku 2. měsíce. Navštívila jsem 2 prenatální poradny se stejným výsledkem:

„Buďte v pohodě, nelpěte na otěhotnění a ono to půjde.“

Obdobím, kdy jsem byla v pohodě, jsem si už prošla a byla si tak dost jistá, že v tom potíž opravdu nebude. Pracovala jsem tehdy u Apolináře. Jen z protekce mi jeden pan primář nechal udělat imunologické vyšetření se slovy, že je to spíš formalita a nechá mi ho dělat jen proto, že jsem jejich zaměstnanec…

Asi za 14 dní mi do mailu přišla zpráva, že na 99% mám celiakii. Co myslíte? Byl to absolutní šok, blesk z čistého nebe. Pamatuju si, že jsem zrovna měla na stole pořádnou porci špaget s boloňskou omáčkou. Chuť mě okamžitě přešla. Nepříjemné bylo, že jsem až do vyšetření tenkého střeva – gastroskopie – musela jíst to, co mi neprospívalo – lepek, aby se mohl předpoklad jednoznačně potvrdit či vyvrátit.

Podstoupila jsem biopsii tenkého střeva, kterou lékař provedl velmi nešetrně a neohleduplně. Jakmile jsem vyšla z ordinace, propukla jsem v pláč. Moje tělo potřebovalo uvolnit nahromaděný stres – s hadičkou hluboko v těle se blbě utíká z vyšetření a musíte v té chvíli, stůj co stůj, strpět téměř cokoli. Tenkrát jsem si slíbila, že tohle už NIKDY nechci zažít.

(Trhání osmičky týden poté bylo proti tomu procházkou růžovou zahradou a k tomuto zubaři dojíždím ráda dodnes přes 100km.)

Na výsledky jsem ani nečekala a lepek jsem hned po vyšetření vysadila úplně, takže když jsem se „ortel“ dozvěděla oficiálně, maximálně jsem pokrčila rameny.  Vzhledem k tomu, že na tuto „nemoc“ naštěstí neexistují léky, odcházela jsem z ordinace s jediným doporučením – dodržujte bezlepkovou dietu a za 1/2 roku přijďte na kontrolní odběry. Hotovo, tečka, na shledanou. Žádný leták, žádná brožura v ambulanci, která se na tato onemocnění specializuje, prostě nic.

bezlepku-01-emarose.cz

Poslušná holčička

Začalo období, kdy jsem snědla vše, co bylo označeno přeškrtnutým klasem. Bylo mi úplně jedno, jestli je to bzl chleba, sušenka nebo koláč. Zároveň jsem na sobě pociťovala neblahé účinky přebytku škrobů, cukrů, éček, aditiv – nafouknuté břicho, přibývání na váze, celulitida, bolesti hlavy, zácpa, nadměrné vypadávání vlasů, psychická nespokojenost, nevyrovnanost…

Prošla jsem si různými obdobími. Například jsem byla přesvědčena, že nesmím jíst sladké, abych byla štíhlá. A tak jsem se snažila ho nejíst, ale nedařilo se. Často jsem selhala a měla jsem pak výčitky svědomí. Byla jsem ze sebe zklamaná. Myslela jsem si, že mám slabou vůli. Později jsem pochopila, že tohle nikam nevede. Řešením není vědět, jaké potraviny NESMÍM jíst, ale co MÁM jíst.

Našla jsem rovnováhu v jídle a mám teď chutě i váhu pod kontrolou. V mé oblíbené kavárně si dám dortík s radostí a bez výčitek. Vím, že nepřiberu. Uvědomila jsem si, jak moc je pro mě důležitá SVOBODA A RADOST nejen v jídle.

Cesta k vlastní soběstačnosti

Není totiž úplně podstatné vědět, co NESMÍM, ale POCHOPIT, CO MÁM JÍST. Vidět v tom hlubší smysl, radost. A že dopřát si i nějaký ten zákusek patří k SEBELÁSCE a ZDRAVÉMU PŘÍSTUPU K JÍDLU.

Uf… jak se mi tím ulevilo. Protože i zachování zdravého rozumu je důležité. Extrém nikdy není dobře. Proto jsem byla vždy zdrženlivá k výživovým směrům jako low carb, raw neboli živá strava, ale i veganství. Nevyhovoval mi ten dlouhý seznam toho, co nesmím. Nedávalo mi smysl vzdát se vajec, mléčných výrobků, pohankové mouky, ovesných vloček, luštěnin, některých druhů ovoce a zeleniny, když všechny tyto potraviny obsahují každá trochu něco jiného pro tělo prospěšného a cítím se s nimi v pohodě.

Naopak je pro mě důležitá PŘIROZENOST nejen v jídle, OHLEDUPLNOST ke zdrojům surovin, KVALITA, PESTROST a ROZMANITOST, správná PŘÍPRAVA. Čím víc toho o stravování vím, tím větší mi tohle dává smysl.

Respektuji rozhodnutí každého z nás, jen bychom všichni bez rozdílu měli vnímat moudré signály svého těla. Pokud se necítíš ve svém těle dobře, hledej cesty, jak najít vnitřní spokojenost a vyrovnanost. Nelpi na něčem, co Ti neprospívá. Buďme sami sobě nejlepším přítelem. Vždyť jedinou jistotou z našem životě je změna a to, co Ti roky vyhovovalo se může změnit. Je to tak naprosto v pořádku. I my se měníme každým dnem, každou prožitou emocí, myšlenkou, nezdarem i úspěchem, každým úsměvem, ukápnutou slzou. Vždyť i naše buňky se pravidelně obnovují.

Nikdy jsem o celiakii nečetla speciální články, není to pro mě téma. Nemám ráda, když se píše: „lidé, kteří TRPÍ celiakií“. S tímto pocitem se už vůbec neztotožňuji – jako trpícího člověka si představuji někoho, kdo má bolesti, je mučen, odloučen od rodiny, zraněn, přišel o někoho blízkého…

final-IMG_1037-s-emarose.cz
final-IMG_1088-s-emarose.cz
IMG_0417-final-s-emarose.cz

Život s celiakií je ta lepší část

Na svět přicházíme s přirozenou rovnováhou a nevhodným způsobem života ji ztrácíme. Dnes už vím, že jsem se k tomuto onemocnění projedla a prostresovala. Spouštěčem celiakie byl u mě porod prvního syna. Kdybych žila a stravovala se tak jako nyní, jsem si jistá, že bych celiakii neměla. Genetika negenetika. Velký podíl na tom, jestli nemoc propukne, máme ve svých rukách. To je můj pohled na věc a životní přístup.

Nesouhlasím s tím, že děti je nutno vědomě vystavovat stresovým a náročným situacím, aby byly připravené na život, který se s nikým nemazlí. Kdo to tvrdí, ať mi vysvětlí, proč je tedy v dnešní době tolik nespokojených a nevyrovnaných dospělých, když ti samí lidé už prošli systémem školství, které obhajují a které nás tak bezvadně připravuje na život? Tady něco nesedí…

Jsem vděčná, že mám kolem sebe rodinu a rozrůstající se komunitu (nejen) žen, kterým taky dává velký smysl stravování, které je o svobodě, pestrosti, chuti a zároveň zodpovědném přístupu ke svému zdraví. Je důležité vidět smysl v tom, PROČ to pro sebe dělám.

Jinak to bude jen další otravná povinnost v našem životě a to nikdy dlouhodobě nefunguje.

rebe-love.cz / Rodina na cestě

V roce 2016 jsme se po mnoha letech rodinného podnikání ve stavebnictví rozhodli, že z gruntu změníme náš život. Pochopili jsme, že nám ten tehdejší nepřinášel zdaleka tu radost a uspokojení, o kterém jsme si společně snili. Nastal pro nás čas rebelů – prodali jsme dům, koupili karavan a vyrazili do Evropy. Na základě toho vznikl i náš BLOG „rebe-love“

Jsme čtyřčlenná rodina, která funguje jako tým. Prošli jsme si proměnou z “chuďasů z paláce k boháčům v karavanu” a teď žijeme, pracujeme a učíme děti na cestách. Rádi v našem BLOGu ukazujeme jak na to. Inspirujeme ostatní k tomu, aby našli odvahu stát se také rebely a šli si za štěstím. Baví nás našimi příběhy ukazovat, že každý se může vymanit z koloběhu povinností a dosáhnout svobody.

Přejít nahoru